Ti klienti nebo lidé obecně, kteří v oblasti investování šli nebo jdou vlastní cestou (léčili své vlastni finance sami a nevyužívali rady, doporučeni lékařů, tedy skutečných finančních lékařů) často dopadli špatně. Buď o své peníze přišli, prodělali je nebo se vůbec neodhodlali nechat své peníze pracovat tak, aby v budoucnu pracovali pro ně.

Už Albert Einstein říkal, že úroky z úroku jsou 8. div světa, ale většina lidí své peníze jen syslí dodnes na běžném účtu nebo doma ve slamníku, ať už ze strachu, neznalosti nebo jen z pohodlnosti, pro sebe něco udělat. A pokud tito lidé neměli disciplínu, tak ani na tom běžnémučtu či ve slamníku peníze nemají, ale mají je v pasivech, tedy věcech, které třeba ani skutečně nepotřebuji a tahají jim naopak ještě další peníze z kapsy (auto a televizi na úvěr apod.).

Mimochodem z toho plyne většina špatných zkušeností a špatného myšleni lidí napříč společností, protože většina to řešila sama a dopadlo to logicky špatně nebo právě setkáním se zprostředkovatelem, prodejcem, zástupcem banky nebo pojišťovacím agentem, který to s klientem na oko myslí dobře, ale šlo mu hlavně o provizi a vlastní prospěch a v první řadě zastupují danou instituci a pak až je na řadě klient.

A když už se to stane, člověk potom touto vlastní chybou není ochotný přiznat. A už jí nechce opakovat, takže ani nepřemýšlí nad tím, že se doba pomalu mění, a že také existuje někdo, kdo k tomu všemu může přistupovat jinak s jiným cílem, cílem mu vydělat peníze a naučit ho finanční gramotnosti.

Lékař má cíl v principu léčit, lékárník má cíl prodávat léky a někdy i s cílem, že zrovna teď si lidé nejvíce kupuji zrovna tohle, a tudíž i podléhá trendům doby, kdežto správný lékař (poradce) vychází z dlouhodobého principu a pravidel.

Jako další cesta, která je dnes v módě, přichází ochrana majetku ve formě zlata nebo stříbra. Ovšem je otázkou, zda bude někdo ve 21. století chtít vyměnit za kus cihličky něco, co bude ten druhý zrovna potřebovat. Jde o kov, který sice v dlouhodobém horizontu neztrácí hodnotu, ale v dobách, kdy se peníze investují jinam a je fungující ekonomika, tak zvláštně neroste jeho hodnota, ale zachovává pouze inflaci.

Lidé zlato nebo stříbro oceňuji, protože vyvolává emoci, je to fyzicky kus něčeho, na co si mohou sáhnout a co je ve společnosti nějak vnímáno. A také bohužel přeceňováno. Já osobně vidím maximální těchto drahých kovů v zachovaní hodnoty proti inflaci, ale to mi přijde málo, od investice čekám trochu více.

To, že se dnes zlato a stříbro skupuje neznamená, že by v době nejhoršího scénáře mělo mít nutně hodnotu. Spousta lidí se řídí např. na základě historických faktů, což ale vůbec nemusí být doba budoucí, protože i dnes se mění myšlení a naše civilizace, kdy se opouští od fyzických platidel a vše se přenáší do světa virtuálního. I kdyby došlo k nějakým katastrofám, nikde není psáno, že zlato nebo stříbro v šuplíku nás spasí. Role těchto komodit by měla být maximálně ochranou ve vašem finančním plánu.

Je také si dobré uvědomit, že zlato ani stříbro nevytváří žádnou hodnotu, nic samo o sobě neprodukuje, na rozdíl od firem, kde pracují lide, stroje, poskytují se služby, a díky tomu se neustále realizují potřeby lidi, jejich odvěké touhy mít se lépe a jsme zase u běžného koloběhu života.