Slovo akcie jsem v oblasti investování vždy vnímal a budu vnímat jinak. To proto, že za každou akcií stoji fyzická firma (lidi, budovy, výrobky, stroje atd.). Akcie tedy rovná se firma, něco hmotného, kde cílem každé firmy je prosperita (nebo by alespoň měla být). Každá firma produkuje nějaké výrobky nebo poskytuje služby. Je to tedy existující, funkční a ověřený subjekt, kus něčeho, co funguje. Mám na mysli ty opravdu dlouhodobě prosperující firmy, které každý z nás zná a používá je. Nezavrhuji samozřejmě ty, co tak dlouho neexistují, ale mají potenciál, tedy logické místo ve společnosti a poskytuji nebo vyrábějí něco užitečného.
Já jako investor (tedy člověk, který by se chtěl stát podílníkem) se chci podílet na jejich fungovaní, a tak do nich investuji. Pokud si vyberu ty nejlepší firmy napříč, trhem, regionem, různými odvětvími a hlavně věcmi, které všichni dnes a denně používáme a používat budeme, tak už z principu nemůžu udělat chybu. Vlastně mužů, pokud nedodržím pravidla investování, stejná jako při čemkoliv (např. řízeni auta, průběhu léčby, sportu apod.). Pokud např. nedodržím nějaký investiční horizont, (jako když kuře z trouby vyndám po 20 minutách, tak také nebude hotové). Nebo zainvestuji do neperspektivních firem, budu příliš spekulovat nebo třeba spatně rozložím své úspory v čase (resp. někdo za mnou přijde a jen mi prodá, že teď je dobré zainvestovat zrovna tam a tam) namísto toho, aby se mnou natavil jasný plán, který se bude odrážet od mých možností a nezapomene na to, co bude cílem mého investovaní.
(pozn.: rozdíl zprostředkovatel či prodejce vs. člověk, co plánuje komplexně možnosti a cíle klienta a nezastupuje nějakou společnost, stoji na straně klienta, to je ten vhodný člověk pro klienta = skutečně nezávislý finanční konzultant).
Když se nad tím zamyslíme hlouběji, tak největší rizikem je pak sám investor. Jeho chovaní a návyky, nikoliv finanční trh jako takový. Můžeme si samozřejmě říct, ze spousty firem je “nadhodnocených”, potom už je otázkou, zda investuji podle nějakého reportu (benchmarku, výsledku) nebo se dívám na firmu jako takovou (co produkuje, jaké má vize, filozofii, přístup, hodnoty apod.). Zkrátka jestli ji vnímám jako firmu nebo pouze jako soubor čísel a grafů. Pokud se na to podívám z pohledu užitku, bude se svítit, bude se využívat doprava, jist, oblékat apod. Je to mnohdy zásadnější než jiné “parametry” při rozhodovaní, zda spořit v bance nebo v akcích, např. přes otevřené podílové fondy.
V neposlední řadě jde také o důvěru k investiční společnosti, protože jako běžný investor nebudu mít prostor rozlišovat jednotlivé firmy, ale svěřím důvěru do rukou odborníka, potažmo společnosti, která má výsledky a zkušenosti. Důležitou vlastností je to, že budu mít disciplínu. Tedy budu dodržovat pravidla “hry”. Trend současnosti je, že lidé stále více využívají možnosti spoření skrze tyto instrumenty, např. formou otevřených podílových fondů, kde se o Vaše portfolio akcií nebo jiných cenných papírů stará odborník, tzv. správce fondu (ve světě více než 100 letá tradice).
Tahle logika se mi zatím vždy osvědčila, ať už u mé samotného, kde to jasné vidím černé na bílém nebo u klientu v jejich portfoliích, kteří mají zainvestováno (většina 100 % v akcích, žádné dluhopisy, komodity apod.) a spolu se mnou dodržuji pravidla hry a kapitál se jim každý rok hromadí. Je tu jeden zajímavý efekt. V konečném důsledku nikdo z nich neřeší, jestli se jejich finanční majetek zhodnotil za rok třeba o 4,5 % nebo 7 %, ale vidí tu skutečnost, že se jim zvyšuje částka, se kterou mohou disponovat (a není uložena v bance, kde by ji požírala inflace a neboť dokonce poplatky). A v případě potřeby ji opět vracejí do ekonomiky ve formě realizace svých potřeb, cílů a snů. Tudíž takový koloběh života, kde si kupují z naspořených peněz ty věci a služby, do kterých vlastně sami investují.
Nejnovější komentáře